Rozhovor | Seriál o ženách v inženýrských profesích

Rozhovor  | Seriál o ženách  v inženýrských profesích

 

„V soukromí se ráda vrhám do všeho, co zavání adrenalinem,“ říká Alena Komolá, expertka na bezpečnost práce a požární ochranu

Alena Komolá pracuje v Bureau Veritas jako expertka na bezpečnost práce a požární ochranu. V soukromém životě je akční typ, nebojí se dělat zajímavé věci, a jak sama říká, dává svému andělu strážnému pořádně zabrat. „No, popravdě se ráda vrhám do všeho, co zavání adrenalinem: potápění, lození po skalách, ježdění s offroad náklaďákem. Na druhou stranu naposledy při návštěvě strašidelného domu mě nejvíc vyděsil zaskládaný hasičák a špatně označený únikový východ, takže se mi určitě bezpečnost práce dostala hodně pod kůži,“ říká šéfka týmu z divize periodických kontrolních služeb, kterou představujeme v seriálu Bureau Veritas o ženách v inženýrských profesích.

Ráda se jako věnujete činnostem, které jsou typicky mužské?

No, když to řeknu s trochu nadsázky, asi mám jako žena mužský mozek. Projevuje se to tak, že jsem hodně orientovaná na cíl, na hmatatelný, uchopitelný a osahatelný výsledek, což je nastavení, které se mi v profesním světě hodí. Mám ráda také aplikované obory s velkým důrazem na praktičnost. Začínala jsem ale studiem práv, což je sice v rámci humanitních oborů praktická oblast, nicméně cítila jsem už na škole, že to prostě není ono. A že mě zajímá, jak věci fungují, jakou mají podstavu, toho jsem si všimla už v dětství…
 
Takže jste prováděla třeba chemické pokusy nebo nějaké dětské nepřístojnosti?

Kdysi, když mi bylo asi sedm, tak jsem se rozhodla upéct dort. A myslím, že mi z toho vyšel docela úspěšný chemický pokus. Ale nepřístojností bylo spousta, když mne teď někdo potká a zjistí, že pracuji v bezpečnosti práce, tak se většinou uchýlí k lidovému rčení o kozlovi zahradníkem, ale aspoň nejsem teoretik. Mé tendence z dětství mi zůstaly až do dospělosti, jen jsem k nim přidala profesní odbornost a zkušenosti. Napsala jsem třeba publikaci o manipulaci s chemickými látkami, takže jestli máte zvláštní zálibu v tekutém dusíku, bude to pro vás super čtení.

Dnes se profesně věnujete BOZP. Jak má vypadat správné školení, aby posluchači neusínali?


Správné školení, ať už BOZP nebo jakékoliv jiné, musí být interaktivní a co nejvíce zapojit jeho účastníky. Praktická zkušenost vydá za stovky školení. Správné školení musí obsahovat vysvětlení, proč je zrovna tohle pro zaměstnance důležité, proč by oni sami měli chtít pravidla dodržovat. Má jim pomoct v jejich práci a hlavně aby se vraceli domů živí a zdraví, protože práce není bojiště. Statistiky pracovní úrazovosti bohužel stále uvádějí velmi smutná čísla, ročně kolem 44 tisíc úrazů, z toho kolem stovky smrtelných. A my bezpečáci/školitelé se ani přes tato alarmující čísla nesnažíme proniknout lidem pod kůži a předat jim tohle poselství. A chováme se jakoby nám na tom občas ani nezáleželo.

Co se podle vás dělá na školeních BOZP špatně, kde je prostor pro zlepšení?

My, kteří školíme a pořádáme workshopy, občas hřešíme na to, že povinnost školit bezpečnost práce je zakotvena v legislativě. To ale neznamená, že můžeme trýznit naše publikum nudným výkladem a dlouhými popisy zákonů a vyhlášek. Jak jsem už naznačila v odpovědi na předchozí otázku. Je potřeba zavést do školení co nejvíce praxe a nutit účastníky školení k akci. Vyhledat na konkrétním pracovišti skutečná rizika, zkusit uhasit přístrojem hořící sud, uzamknout ventil metodou LOTO, udělat ukázku přejetí ochranné obuvi vysokozdvižným vozíkem.