Rozhovor | Seriál o ženách v inženýrských profesích

Rozhovor | Seriál o ženách  v inženýrských profesích

 

Skočila jsem tandemový seskok padákem, miluji rafting a ještě bych chtěla určitě zkusit bungee jumping nebo potápění,“ říká mladá expertka na moderní systémy mimo jiné kontroly potravin Bureau Veritas.

Když potkáte Dominiku Masnou, stěží byste hádali, že je expertkou na IT technologie a moderní systémy kontroly bezpečnosti potravin. Usměvavá, sympatická blondýnka působí od pohledu velmi křehce. Jenže pak spustí o svém oboru a už se nestačíte divit. Ve svých šestadvaceti letech má o svém oboru obrovský přehled, má za sebou studium dvou vysokých škol a před tím i školy v USA. Vedle toho je také vášnivou cestovatelkou a miluje adrenalinové zážitky.

Je vaše profese mužská nebo prostě už se podle Vás setřely rozdíly mezi mužskou a ženskou profesí?

Myslím, že v dnešní moderní době se tyto rozdíly už tolik neřeší a pokud je člověk šikovný v tom co dělá a baví ho to, je jedno jestli je to muž nebo žena a jestli se tato pozice v minulosti považovala spíše za ženskou nebo mužskou profesi. Samozřejmě v IT nebo technologickém oboru je ještě statisticky stále pořád vice mužů, ale myslím, že tento rozdíl pomaličku snižujeme. J

Co konkrétně vás na technologiích baví? Měla jste k technologiím blízko už od dětství?

Baví mě sledovat vývoj nových technologií, kam směřují. Baví mě být u vývoje nových technologií, mít možnost nastavovat nové procesy, dělat různé úpravy a konfigurace dle požadavků klienta. Myslím, že k technologiím jsem měla blízko už od dětství, ne tak úplně k těm digitálním ale již od mala jsem ráda trávila čas s tátou v garáži a asistovala mu během opravy auta nebo čehokoliv jiného a úplně nejvíc mě bavilo rozebírat všechno, co jsem vzala do rukouJ Postupně se samozřejmě zájmy měnily a přesedlala jsem spíše k těm digitálním a asi nejvíce mě do světa digitálních technologií, IT programů vtáhl přítel, který je softwarový inženýr. Neskutečně mě totiž fascinovala obrazovka na jeho počítači, která byla plná „kódíků“, a já chtěla vědět, jak to funguje, co je za tím a co z toho pak finálně vzniká.

Zabýváte se bezpečností a kvalitou potravin, je těžké ji v dnešní době hlídat veškeré procesy? Jak vlastně probíhají v praxi a jaké jsou nejnovější trendy ve vašem oboru?

V dnešní době, když jsou nároky na kontrolu kvality potravin stále vyšší, to určitě není jednoduché. Právě proto pomáháme našim klientům přecházet z klasického systému, kdy se používal na hlídání procesů papír, případně Excel, na digitální systémy, které jim hlídaní procesů a nařízení v mnohém ulehčí. V praxi to znamená, že například kontrolní listy, které má každá restaurace nebo kavárna, se vyplňovaly na papír, pak se přepisovali do počítače, aby bylo možné tyto data vyhodnotit. Dnes to funguje tak, že provozovna má tablet se speciální aplikací, kam veškeré údaje zapisuje, data se automaticky synchronizují s webovým portálem. A vedení společnosti nebo majitel podniku se může kdykoliv podívat na reálná a aktuální data. Aplikace jim samozřejmě také dokáže hlídat spotřebu, původ potravin, jejich teplotu a mnoho dalšího. Vše záleží od požadavků a nastavení aplikace.

Máte nějaké profesní zatížení, že třeba potraviny zkoumáte i doma, v restauraci, v obchodě?

Nejsem na tom zatím až tak, že bych musela zkoumat všechny potraviny, které se mi dostanou pod ruku, ale samozřejmě se ráda podívám na původ nebo složení potravin, a poslední dobou se stále víc zajímám o zdravou a vyváženou stravu, každopádně čokoládě nebo zmrzlině nedokážu odolat J

Takže ráda mlsáte. A co vás ještě v soukromí baví?

Miluji cestování a to je mým největším koníčkem. Kdybych mohla, tak mám pořád sbalený kufr a cestuji po světě. Naposledy jsem byla na Islandu a byl to neskutečně krásny zážitek, určitě se tam ještě plánuji vrátit a prozkoumat místa, která jsem po prvé nenavštívila. Mám ráda také cokoliv adrenalinového. Minulý rok jsem skočila tandemový seskok padákem, miluji rafting a ještě bych chtěla určitě zkusit bungee jumping nebo potápění. Z takových klasických sportů v zimě určitě snowboard a lyže a v létě hraji tenis.

Co byla největší škola vašeho života?

Určitě to, když jsem se v 17 ti letech, ve 3. ročníku gymnázia rozhodla, že chci jít studovat na rok do USA. Doteď nechápu, jak jsem ukecala rodiče, ale rozhodně jsem jim neskutečně vděčná, že mi tuto skvělou možnost a „školu života“ umožnili zažít. Pamatuji si, jak jsem po několika letech přistála v cílové destinaci, což bylo městečko Yakima (stát Washington), vystoupila jsem z malého letadýlka a až tam jsem si uvědomila, že jsem na druhé straně světa, daleko od rodiny a všech známých a teď budu muset ten rok zvládnout sama a nejlépe jak umím. Ten rok mě neskutečně moc věcí naučil, posunul dopředu, dospěla jsem a vím, že nebýt tohoto roku, tak teď nedělám to, co dělám a co mě baví. Nemluvě o tom, že pobyt posunul mojí angličtinu na úplně jinou úroveň a konečně jsem rozuměla, co se v těch amerických písničkách zpívá. J

Byly nějaké životní momenty, které vás právě na vaší současnou profesi nasměrovaly?

Těch momentů bylo více a řekla bych, že na sebe tak postupně navazovali. Po střední škole v USA jsem věděla, že se chci i nadále pohybovat v anglicky mluvícím prostředí, vystudovala jsem tedy dvě vysoké školy, obě v anglickém jazyce, z toho jedna byla americká. Během studia se mi zalíbil předmět a směr Project Management a také moderní technologie. Věděla jsem tedy, že chci pracovat v mezinárodní firmě a to se mi i povedlo. V minulé práci jsem získala hodně technických zkušeností s digitálními programy a v Bureau Veritas jsem spojila technickou znalost s project managementem a jsem za tuto možnost a příležitost opravdu moc ráda. Každopádně je v tomto směru důležité se neustále vzdělávat i nadále a sledovat nové trendy, protože digital svět nikdy nespí 🙂